Základní umělecká škola Choceň
Historie školy
Historie instituce
Základní umělecká škola vznikla v r. 1945 jako "Městská hudební škola", která navazovala na bohatou činnost privátní "Choceňské hudební školy".Její hlavní postavou a duší celého dění byl pan Oldřich Doležal, vynikající muzikant a organizátor, který se nejvíce zasloužil o její samotný vznik. Až do doby vzniku školy byli vzděláváni žáci a občané města Chocně soukromými učiteli. Toto soukromé vyučování mělo své kouzlo, ale škola jako instituce poskytuje na druhé straně to, co soukromé vzdělávání nemá: úžasné zázemí, které se stává místem, kde se setkávají učitelé i žáci, kde si mohou vyměňovat své zkušenosti, kde mohou společně muzicírovat, vystupovat na koncertech, představeních či pořádat výstavy ...
Oldřich Doležal začal se soukromou výukou hry na housle a violu. Kolem této muzikantské postavy přibývalo učitelů, stejně tak i vyučovaných nástrojů a toto sdružení soukromých učitelů brzy stále více začalo připomínat školu tak, jak ji známe. Tato dosud privátní škola byla označena jako "Choceňská hudební škola" a sídlila v Jungmannově ulici. Ta pak byla převedena pod správu města dne 24.7.1945 pod oficiálním názvem "Městská hudební škola".
Svůj první školní rok zahájila s 603 žáky už v budově zámku. Celá léta se počet žáků – pak už bez pobočky v Týništi nad Orlicí, kde vznikla samostatná škola – pohyboval od 300 do 540. V roce 1961 byla tato instituce přejmenována na "Lidovou školu umění". V roce 1995 na "Základní uměleckou školu". Zřizovatelem instituce je od 1.1.2011 Město Choceň. Na škole jsou v současné době vyučovány všechny 4 obory, jež naše základní umělecké školství nabízí: obor hudební, taneční, literárně-dramatický a výtvarný.
Pozornost je věnována nejen otázkám pedagogickým. Důležité je mj. vybavení školy, ať už se jedná o čistě technické vymoženosti, výpočetní techniku, audio či audiovizuální aparatury, nebo o nové hudební nástroje atd. Jednou z největších investic v tomto ohledu bylo zakoupení nového koncertního křídla značky Bohemia umístěného v sále B. Smetany. Řada dalších nápadů na vybavení školního zázemí ještě teprve čeká na svou realizaci.
Z historie budovy
Prvním dokladem o existenci panského sídla na dnešním místě zámku je nápis vtesaný do nadpraží zaniklého vnějšího portálu (dnes druhotně osazen v jedné z učeben v přízemí zámku). Text zní: "Léta Páně 1562 tento dum jest stavěn nákladem urozeného Pána Zikmunda z Šellenberka a z Kosti a na Vrchovině.” Původně se jednalo o jednokřídlou budovu rozkládající se v prostorách dnešního hlavního schodiště ZUŠ a části smuteční síně.Pravděpodobně za Hertvíka Zejdlice ze Šenfeldu (mezi lety 1587 - 1602) získal zámek uzavřenou čtyřkřídlou dispozici. Barokní úpravou stavba prošla za Norberta Oktaviána Kinského v letech 1710 - 1720.Požáru roku 1829 byl zámek zcela přestavěn v duchu neoklasicismu. Autory projektu byli vídenští architekti J. Koch a B. Stach. Stavební vývoj objektu byl v zásadě uzavřen výstavbou neogotické kaple Nanebevzetí Panny Marie v letech 1849 - 1850.V následujícím období užívali Kinští budovu jako letní sídlo.
Po roce 1918 se město Choceň neúspěšně snažilo domoci se soudní cestou vyvlastnění zámku; měla zde být zřízena obchodní škola. Za okupace byl objekt využit nejdříve pro potřeby Hitlerjugend, poté zde byli umístěni francouzští zajatci a ke konci války sloužil jako ubytovna pro pracovníky koncernu Hermann Goering-Werke. V roce 1945 byl zámek zkonfiskován na základě "Benešových dekretů". Jižní křídlo bylo přenecháno pro potřeby nově založené hudební školy, severní křídlo sloužilo městskému muzeu. Mnohé místnosti však byly přetvořeny na byty. Plné využití objektu bylo možné až po vystěhování posledních nájemníků na počátku 70. let 20. století. Zajímavé je srovnání současného využití části objektu Základní uměleckou školou se stavem na počátku 20. století (podle inventáře z roku 1911).Přízemní prostory, které dnes slouží výtvarnému oboru (včetně učebny hudební nauky), byly bytem vrátného. Dnešní učebna č. 22 (dechových nástrojů) vznikla přehrazením spojovací chodby mezi hlavním a vedlejším schodištěm. V ředitelně (1. patro) byl pokoj pro zámecké hosty, v kanceláři pokoj (patrně knížecí rodiny). Dále následují místnosti s okny do parku: učebna č. 3 (kytarová) - pokoj, učebna č. 4 (sborovna) - ložnice, toalety zůstaly ve stejné místnosti (původně spojeny s koupelnou), učebna č. 9 (klavírní) - salón, taneční sál - velká jídelna, Smetanova síň - salón, jeviště koncertního sálu spolu s přiléhající učebnou č 12 (houslovou) - knížecí ložnice.Místnosti s okny do nádvoří: učebna č. 5 (klavírní) - šatna, učebna č. 6 (klavírní) - knížecí písárna, učebna č. 13 (dechová, před tanečním sálem) - předsíň jídelny.
Základní umělecká škola vznikla v r. 1945 jako "Městská hudební škola", která navazovala na bohatou činnost privátní "Choceňské hudební školy".Její hlavní postavou a duší celého dění byl pan Oldřich Doležal, vynikající muzikant a organizátor, který se nejvíce zasloužil o její samotný vznik. Až do doby vzniku školy byli vzděláváni žáci a občané města Chocně soukromými učiteli. Toto soukromé vyučování mělo své kouzlo, ale škola jako instituce poskytuje na druhé straně to, co soukromé vzdělávání nemá: úžasné zázemí, které se stává místem, kde se setkávají učitelé i žáci, kde si mohou vyměňovat své zkušenosti, kde mohou společně muzicírovat, vystupovat na koncertech, představeních či pořádat výstavy ...
Oldřich Doležal začal se soukromou výukou hry na housle a violu. Kolem této muzikantské postavy přibývalo učitelů, stejně tak i vyučovaných nástrojů a toto sdružení soukromých učitelů brzy stále více začalo připomínat školu tak, jak ji známe. Tato dosud privátní škola byla označena jako "Choceňská hudební škola" a sídlila v Jungmannově ulici. Ta pak byla převedena pod správu města dne 24.7.1945 pod oficiálním názvem "Městská hudební škola".
Svůj první školní rok zahájila s 603 žáky už v budově zámku. Celá léta se počet žáků – pak už bez pobočky v Týništi nad Orlicí, kde vznikla samostatná škola – pohyboval od 300 do 540. V roce 1961 byla tato instituce přejmenována na "Lidovou školu umění". V roce 1995 na "Základní uměleckou školu". Zřizovatelem instituce je od 1.1.2011 Město Choceň. Na škole jsou v současné době vyučovány všechny 4 obory, jež naše základní umělecké školství nabízí: obor hudební, taneční, literárně-dramatický a výtvarný.
Pozornost je věnována nejen otázkám pedagogickým. Důležité je mj. vybavení školy, ať už se jedná o čistě technické vymoženosti, výpočetní techniku, audio či audiovizuální aparatury, nebo o nové hudební nástroje atd. Jednou z největších investic v tomto ohledu bylo zakoupení nového koncertního křídla značky Bohemia umístěného v sále B. Smetany. Řada dalších nápadů na vybavení školního zázemí ještě teprve čeká na svou realizaci.
Z historie budovy
Prvním dokladem o existenci panského sídla na dnešním místě zámku je nápis vtesaný do nadpraží zaniklého vnějšího portálu (dnes druhotně osazen v jedné z učeben v přízemí zámku). Text zní: "Léta Páně 1562 tento dum jest stavěn nákladem urozeného Pána Zikmunda z Šellenberka a z Kosti a na Vrchovině.” Původně se jednalo o jednokřídlou budovu rozkládající se v prostorách dnešního hlavního schodiště ZUŠ a části smuteční síně.Pravděpodobně za Hertvíka Zejdlice ze Šenfeldu (mezi lety 1587 - 1602) získal zámek uzavřenou čtyřkřídlou dispozici. Barokní úpravou stavba prošla za Norberta Oktaviána Kinského v letech 1710 - 1720.Požáru roku 1829 byl zámek zcela přestavěn v duchu neoklasicismu. Autory projektu byli vídenští architekti J. Koch a B. Stach. Stavební vývoj objektu byl v zásadě uzavřen výstavbou neogotické kaple Nanebevzetí Panny Marie v letech 1849 - 1850.V následujícím období užívali Kinští budovu jako letní sídlo.
Po roce 1918 se město Choceň neúspěšně snažilo domoci se soudní cestou vyvlastnění zámku; měla zde být zřízena obchodní škola. Za okupace byl objekt využit nejdříve pro potřeby Hitlerjugend, poté zde byli umístěni francouzští zajatci a ke konci války sloužil jako ubytovna pro pracovníky koncernu Hermann Goering-Werke. V roce 1945 byl zámek zkonfiskován na základě "Benešových dekretů". Jižní křídlo bylo přenecháno pro potřeby nově založené hudební školy, severní křídlo sloužilo městskému muzeu. Mnohé místnosti však byly přetvořeny na byty. Plné využití objektu bylo možné až po vystěhování posledních nájemníků na počátku 70. let 20. století. Zajímavé je srovnání současného využití části objektu Základní uměleckou školou se stavem na počátku 20. století (podle inventáře z roku 1911).Přízemní prostory, které dnes slouží výtvarnému oboru (včetně učebny hudební nauky), byly bytem vrátného. Dnešní učebna č. 22 (dechových nástrojů) vznikla přehrazením spojovací chodby mezi hlavním a vedlejším schodištěm. V ředitelně (1. patro) byl pokoj pro zámecké hosty, v kanceláři pokoj (patrně knížecí rodiny). Dále následují místnosti s okny do parku: učebna č. 3 (kytarová) - pokoj, učebna č. 4 (sborovna) - ložnice, toalety zůstaly ve stejné místnosti (původně spojeny s koupelnou), učebna č. 9 (klavírní) - salón, taneční sál - velká jídelna, Smetanova síň - salón, jeviště koncertního sálu spolu s přiléhající učebnou č 12 (houslovou) - knížecí ložnice.Místnosti s okny do nádvoří: učebna č. 5 (klavírní) - šatna, učebna č. 6 (klavírní) - knížecí písárna, učebna č. 13 (dechová, před tanečním sálem) - předsíň jídelny.
Copyright © 2013 Základní umělecká škola Choceň - Všechna práva vyhrazena ++
Úvod | Mapa stránek | Web-SOUL
Úvod | Mapa stránek | Web-SOUL