Co všechno se dá vidět a slyšet na schodech zámku
Vestibul zámku je místem, kde se během celého roku potkává obraz s fantazií. Stěny
nad schodištěm pravidelně ožívají výtvarnými pracemi žáků výtvarného oboru ZUŠ
– barvami, tvary, příběhy, které tiše doprovázejí každého návštěvníka při cestě
vzhůru.
V úterý 16. prosince se ale stalo něco výjimečného. Schodiště se proměnilo v
improvizované hlediště a prostor, který jindy „jen“ nese kroky, začal nést hudbu.
Mezi obrazy, pod klenbou zámku, zazněly tóny smyčců, hlasů i harfy. Proběhl
vánoční koncert žáků smyčcového oddělení – koncert, který nebyl jen o skladbách,
ale především o atmosféře.
Zněly koledy české i světové, adventní písně, jemná klasika i známé melodie, které si
s Vánocemi nosíme hluboko v paměti. Smyčcový orchestr Musica d’archi, smyčcový
soubor Zámecký šmidliband, sólisté i hosté vytvořili hudební proud, který se
přeléval mezi schody, obrazy a posluchači a na chvíli zastavil čas.
Zvláštní kouzlo měla především smyčcová část večera. Hudba se nesla mezi schody s
lehkostí, jistotou a klidem adventního času. Bylo znát, že za touto přirozeností stojí
dlouhodobá a pečlivá práce pedagogů – smyčcovou část připravily paní učitelky
Lada Morávková, Diana Bartáková, Martina Skučková, Klára Teplá, jejichž společné
vedení dalo celému večeru tvar i citlivou atmosféru. Manželé Kynclovi celou vánoční
atmosféru dokázali jestě doladit svým zpěvem.
O dva dny později, ve středu 18. prosince, se zámecký vestibul a schodiště znovu
naladily Vánocemi. Tentokrát se k obrazům a prostoru přidaly koledy v podání žáků
paní učitelky Kateřiny Petuželkové a Taťány Jurčíkové. Hudba měla jinou barvu –
dechovou, jemnou i hravou.
Zazněly koledy na klarinety, flétny, saxofony i klavír, od tradičních českých melodií
až po známé vánoční písně, které si s sebou nesou lehkost i úsměv. Prostor se
naplnil střídáním komorních her, sólových vystoupení i radostně laděných skladeb,
ve kterých se mísila dětská upřímnost s rostoucí muzikantskou jistotou.
Ale ani to není vše, co zámecký vestibul nabízí. Po celý advent tu návštěvníky
provázel Andělský adventní kalendář, který vytvořili žáci výtvarného oboru na
základě myšlenky paní učitelky Dany Kaňkové. Každý den se otevíral další obraz,
další anděl, další drobný příběh. Obyčejné čekání se proměnilo v zastavení – v tiché
setkání s fantazií, křehkostí a nadějí.
Zámecký vestibul se tak v adventním čase nestal jen výstavním prostorem ani
koncertním sálem. Byl místem, kde se potkaly obrazy, hudba i ticho. Místem, kde se
Vánoce netlačí, nekřičí a neoslňují, ale prostě jsou.
Děkujeme všem žákům, pedagogům i návštěvníkům, kteří se na této kouzelné
proměně zámeckého vestibulu podíleli. Díky vám měl tento prostor v prosinci nejen
svou podobu, ale i svůj zvuk, svůj dech a svou atmosféru.
Ivona Filipová
