Ve výtvarném oboru pracujeme s prostředky výtvarného umění. Vytváříme práce rozvíjející především vizuální a haptické vnímání žáků. Tvorba výtvarných děl není však samoúčelná. Vnímáme ji
v širších výchovných a vzdělávacích souvislostech.
Ne z každého našeho žáka se stane výtvarník. Těch bude nejspíš menšina – ať profesionálů či amatérů. Ale všichni budou žít v jednom světě – složitém, snad až chaotickém, přeplněném informacemi, vjemy, nabídkami, reklamami, zbožím i uměleckými díly nejrůznější kvality. Aby se v takovém světě člověk zorientoval, dokázal v něm žít svobodně a uměl převzít odpovědnost za stopy, které po sobě zanechává, potřebuje na své cestě průvodce. Průvodcem mu mohou být například rodiče, učitelé, přátelé, školy, knihy, obrazy a vůbec umělecká díla. Chceme být takovým průvodcem.
Výtvarná tvorba je pro nás způsobem, jak poznávat svět a sebe sama v něm. Učí nás vnímat svět v souvislostech, z různých úhlů pohledu, se zapojením všech smyslů.
Obsah výuky v hodinách výtvarného oboru je pestrý. Jednotlivé práce studentů většinou nevznikají izolovaně, ale jsou součástí větších týdenních či měsíčních tematických celků. Jako námět mohou posloužit podněty z každodenního života, z prostředí, které nás obklopuje, z přírody a nejrůznějších oblastí lidské činnosti. Velkou inspirací je pro naše mladé výtvarníky oblast umění všech epoch (nejen výtvarné, ale i literatura nebo hudba).
Výběr výtvarných technik závisí na věku dětí. U plošných prací se využívají samozřejmě techniky klasické: kresba tužkou, uhlem, rudkou, inkousty, tuší. Mezi dětmi oblíbené jsou i techniky na pomezí kresby a malby - pastelka nebo pastel. Běžnou součástí výuky je malba temperou, starší žáci si mají možnost vyzkoušet olejomalbu. Vítanou se stala také práce u grafického lisu.
Při tvorbě prostorových prací se používá skládaný a stříhaný papír, krabice, drát, provazy, špejle. Kromě křehkých papírových výtvorů se nevyhýbáme ani robustnějším hliněným pracím.
Snad každý žák výtvarného oboru má doma na stole něco, co si sám vytvořil – figurku, misku, talířek nebo hrnek vypálený ve školní peci. Skupiny pokročilých žáků pálili už také v milíři, nebo si zkusili tradiční technologii výroby japonské keramiky raku. Tyto náročnější postupy realizujeme ve spolupráci s profesionálním keramikem v ateliéru mimo školní budovu.
Malba, kresba, grafika a hlavně modelování z hlíny jsou techniky, které provázejí člověka už mnoho staletí. Současná výtvarná výchova se však nechává inspirovat i děním na poli soudobého výtvarného umění. Vznikají tu objekty z rozličných (zdánlivě i odpadových) materiálů, předmětem zájmu se může stát i věc vyvázaná z obvyklého kontextu a zasazená do jiných souvislostí. Cení se přitom humor, nápad, vtip ... Ve výuce se nevyhýbáme ani podnětům z oblasti akčního umění, které má proti obrazu či soše výhodu působení v čase. Akce mají blízko k divadlu. V práci našeho výtvarného oddělení lze najít i prvky dramatické výchovy. Součástí výstav bývají představení malých loutkových či stínových divadélek.
Žáci také zkoušejí fotografování, tvorbu scénáře a realizaci krátkých animovaných filmů, ruční tkaní nebo pletení ošatek.
Nedílnou součástí výuky jsou výjezdy do galerií , muzeí nebo exkurze do uměleckých dílen.
V průběhu školního roku pořádá naše výtvarné oddělení vždy několik výstav v prostorách školy, podle možností i mimo ni – např. v Městské knihovně nebo Orlickém muzeu. Výsledky naší práce jsme prezentovali i v rámci regionálních či celorepublikových akcí (Den otevřených ateliérů, Noc kostelů...)