Se základní uměleckou školou jsem spojena již od svého útlého dětství, kdy mi velmi přirostla k srdci. V tu dobu se stalo mým snem zůstat její součástí i v dospělém životě. Což se mi splnilo, patřím do pedagogického sboru této školy, kde vyučuji hudební nauku, zobcové i příčné flétny a sborový zpěv.

Baví mě s žáky vymýšlet stále nové hudební zážitky. Každé dítě je jedinečné a přináší mi do učení nové zkušenosti a poznatky. Mám obrovskou radost z toho, když vidím, jak se žáci zdokonalují a hudebně posouvají, když je hudba baví a stává se nedílnou součástí jejich životů.

Mám ráda zdánlivě nesplnitelné mise. Učit zábavně takový předmět, jako je hudební nauka, se může zdát stejně snadné, jako učit děti s nadšením chodit k zubaři. Ale věřte nebo ne, jde to. Po gymnáziu jsem vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze - obor sbormistrovství a hudební výchova pro 2. a 3. stupeň. Díky tomu jsem poznala, jak hlubokou a velkou historii má hudební vzdělávání v českých zemích. 

Z předchozích dvaceti let výuky vím, že po seznámení s nejzákladnějšími pojmy hudební teorie se pomalu začínají otevírat vrátka do propojování teorie se zvuky a nakonec se žákům otevírá nekonečně široký obzor hudby, kde si díky hudební teorii (coby kompasu) dokážou poradit v různých hudebních směrech a zároveň v mnoha klíčových situacích. Ta společná cesta s mými žáky, kteří přichází coby novopečení prvňáci a loučí se se mnou coby stejně vysocí a zdatní protivníci v názorech, mě moc baví a naplňuje.

Vyrostl jsem v rodině, kde všichni hráli na hudební nástroj, každý ze sourozenců si mohl vybrat. Když jsem si měl volit já, znal jsem snad jen pět hudebních nástrojů. Mezi nimi byly také housle, u kterých jsem zůstal. Po absolvování Brněnské konzervatoře jsem se vydal v hudbě dalším směrem a vystudoval ještě obor hudební režie.

Rád pozoruji pokroky a především radost a nadšení žáků. Těší mě, když vidím, že se zapojují do různých uskupení a hrají pro potěšení nejen sobě, ale i ostatním, ať už na koncertech nebo v rodinném kruhu.