Hudba je pro mě droga. Dostal jsem se k ní až v 6. třídě. Chtěl jsem hrát na kytaru, ale pan učitel měl plno a zakládal v ZUŠ dechový orchestr, tak mě dal trubku a ta už mi zůstala. Když jsem se rozhodoval, kam na školu, měl jsem podanou přihlášku na kuchaře a na konzervatoř. Dopadla konzervatoř a o mé budoucnosti bylo rozhodnuto. Pan učitel mi řekl, že se s muzikou podívám po světě, a měl pravdu. Hudba mě pořád baví a čas do ní vložený se určitě vyplatil! 

Nejdříve jsem se hudbě věnoval jako aktivní hráč. Postupem času mě začalo lákat svoje poznatky a zkušenosti předávat dalším lidem a dokázat si, že bych uměl někoho naučit hrát na nástroj tak, jak to učili moji učitelé mě. Mám rád práci s lidmi a hlavně s dětmi, proto jsem začal učit v ZUŠ. Tato práce mě obohacuje, protože úspěchy mých dětí jsou i moje úspěchy. Od žáků se učím i já sám - hlavně trpělivosti a porozumění jejich problémům, které nejsou jenom hudebního rázu. Snažím se ze svých žáků vychovat dobré lidi a kumštýře, protože hudba je také řemeslo!

Se základní uměleckou školou jsem spojena již od svého útlého dětství, kdy mi velmi přirostla k srdci. V tu dobu se stalo mým snem zůstat její součástí i v dospělém životě. Což se mi splnilo, patřím do pedagogického sboru této školy, kde vyučuji hudební nauku, zobcové i příčné flétny a sborový zpěv.

Baví mě s žáky vymýšlet stále nové hudební zážitky. Každé dítě je jedinečné a přináší mi do učení nové zkušenosti a poznatky. Mám obrovskou radost z toho, když vidím, jak se žáci zdokonalují a hudebně posouvají, když je hudba baví a stává se nedílnou součástí jejich životů.

Hudba zní při všech zásadních událostech mého života. Je mým lékařem a psychologem. Denně mě provází a dobíjí mi baterky. Miluji chvíle, kdy se hudbě zcela poddáte a máte prázdnou hlavu a jen tak souzníte…

Jsem ráda, že se mohu účastnit „zrodu“ muzikanta. Kráčíme spolu dlouhou cestou od prvních nejistých skřípavých tónů, až po sebevědomé absolutorium samostatného človíčka, který ví, co a jak chce hrát.

Hudba je součástí mého života, jsem jí profesně obklopen.

I u svých žáků se snažím zájem o hudbu probudit a pomoci jim, aby si k hudbě také vytvořili trvalý vztah. Práce s mladými lidmi mě baví a obohacuje a jsem rád, když i jim se hudba stane celoživotní radostí.

Hudba je pro mě formou určitého odpočinku a možnosti úniku od každodenního života. Ráda si zahraji sama na zobcovou flétnu nebo na harfu, ale ještě raději v uskupení s dalšími muzikanty. Je to velká inspirace a výzva se neustále zlepšovat a improvizovat. Harfu jsem vystudovala na Pražské konzervatoři a zobcovou flétnu na Akademii staré hudby na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Absolvovala jsem i mnoho kurzů pod vedením skvělých muzikantů a pedagogů.

Na učení mě baví práce s žáky. Rozmanitost a individualita jednotlivých žáků a jejich schopnosti, originalita každé hodiny. Dále pak možnost sledovat, jak se z jednotlivého človíčka, který přichází nepopsaný jako list papíru, stává muzikant a postupně se zdokonaluje ve hře na daný nástroj.