Hudba je pro mě především prostředek k vyjádření citů a nálady. Vystudovala jsem ji na konzervatoři v Kroměříži, bakalářský obor pak na hudební vědě v Brně.

Povolání učitele hudby beru jako poslání. Práce s dětmi je pestrá a inspirující. Snažím se v dětech rozvíjet kreativitu, porozumění a lásku k hudbě.

Klavír jsem studoval od ZUŠ přes konzervatoř po akademii (na trati Vysoké Mýto - Pardubice - Praha) a celoživotně mě poznamenal. Jeho zvuk mě dodnes neomrzel, proto vedle učení rád doprovázím hudebníky ve skladbách, kde má svůj důležitý part, a tady v Chocni jsem objevil, že se okolo klavíru dá také tančit.

S dětmi se mi líbí objevovat Ameriku - pokaždé je to jiné. Fascinující je také ten nikdy nekončící pokrok - zároveň přichází stále hlubší vrstvy ve skladbách i noví malí klavíristé.

Ráda spolupracuji s dalšími hudebníky, kteří mě inspirují. Užívám si ale také chvíle u klavíru o samotě, jen já a hudba. Baví mě, jak se mi s přibývajícími životními zkušenostmi v hudbě otevírají stále nové obzory. Klavír jsem studovala na Konzervatoři v Pardubicích a na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity, klavírní metodiku v Metodickém centru při Hudební fakultě JAMU.

Miluji chvíle, kdy je potřeba ve výuce improvizovat, a ono se to podaří. Kdy jsme s dítětem na jedné vlně. Kdy mě dítě inspiruje. Kdy si užívám individualitu každého dítěte a každé hodiny. Kdy se podaří něco, co bych ani nečekala.

Jsem studentkou JAMU v Brně - obor klavírní pedagogika. Klavír byl vždy ze všech nástrojů mému srdci nejblíž a jsem vděčná za všechny příležitosti, které můžu společně s klavírem prožít. Ať už je to hra na koncertě, hra s orchestrem, hra v komorním obsazení třeba s cellem nebo housličkami nebo při setkání na hodinách klavíru v ZUŠce s dětmi.

Na učení mě nejvíc baví objevování nových cest a nových metod, jak hru na klavír co nejlépe přiblížit opravdu každému. Je nádherné sledovat, když se rozsvítí dětská očka radostí, že dokázaly něco, co bylo pro ně velkou výzvou. Užívám si, jak se z kusu dřeva, černých a bílých kláves pro děti stává klavír nejen kamarádem, ale i parťákem.

Své profesi už se věnuji přes 40 let. Vystudovala jsem Konzervatoř v Bratislavě a později jsem si dodělávala Učitelství na ZUŠ na PF v Hradci Králové.

Tato práce mne vždy bavila, i když mi třídou prošla spousta různě nadaných dětí. Učení každého z nich probíhalo pokaždé jinak. A to je asi pro mne to důležité. Není to stereotypní činnost, potkávám se pořád s novými malými a mladými lidmi. Žáky vedeme mnohdy od jejich 5ti let až do maturity, což žádná jiná škola nenabízí. Je to opravdu dlouhá doba, kdy sledujeme, jak nám rostou před očima.  Za úspěch považuji stav, kdy žák sice opustí ZUŠ, ale nezavře víko klavíru napořád a rád si k němu sedne i v pozdějším věku.

Na klavír jsem poprvé hrála v 5 letech a od té doby se stal milou součástí  mého života. Nejdříve jsem navštěvovala ZUŠ v Chrudimi a poté jsem absolvovala Konzervatoř v Pardubicích.

Výuka dětí je vždycky velkou inspirací, protože děti vidí svět mnohem veselejší a barevnější než dospěláci. To je důvod, proč mě tato práce tak baví.

Hudba je v mém životě jako čerstvý vzduch: když hraji nebo poslouchám, „dýchám“ - prožívám emoce a cítím, že žiju naplno. S hudbou na chvíli opouštím zem. Hru na klavír jsem studovala na Konzervatoři v Pardubicích a na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze.

Jsem ráda, že jsem to já, kdo může dělat dětem průvodce klavírním uměním, sledovat jejich pokroky a rozzářené oči. Tvořit s nimi dobrý tým – spolu vybírat skladby, společně se je učit, tvořit, hrát, improvizovat, povídat si, smát se, společně ve skladbách objevovat nové a nové světy a poslouchat ty úžasné zvuky a barvy, které se nám z klavíru linou. Vnímám za nimi dětskou duši – každá je jiná a to je to krásné.

Studuji na konzervatoři v Pardubicích a hudba mě provází už od malička. Mám pocit, že jsem si zpívala ještě dřív, než jsem začala pořádně mluvit. Neznám člověka, který by neměl žádný postoj k hudbě. Dotýká se každého. Je to něco tak přirozeného, že si to často ani neuvědomujeme, a to mám na hudbě nejradši. 

Děti vnímají svět jinak než dospělí, a to se v hudbě projevuje. Jsou to bytosti upřímné a moje paní profesorka mi jednou řekla, že upřímným lidem to hezky zní. Protože se od sebe lišíme a můžeme mít na věc jiný pohled, věřím, že výuka je činnost obohacující obě strany.