Divadlu se věnuji od dětství, kdy jsem začal chodit do dramaťáku na naší základce. Mojí první rolí byl šašek v pohádce „O Popelce“. Také jsme společně s kámoši tvořili ve škole a ve skautu různé scénky. Vždycky jsem rád bavil lidi a vlastně jsem si rád hrál. To mě přimělo jít cestou herce. Vystudoval jsem herectví v Ostravě a při něm jsem si zahrál spoustu hezkých rolí. Bylo super jezdit po republice a být každý den někým jiným. Jeden den princem, druhým dnem šišlavým rybářem a dalším dnem třeba Franckem v Maryši. Byl to hezký čas milého bláznovství, který jsem si nesmírně užíval. Pak jsem studoval JAMU, obor Divadlo a výchova, protože mě zajímalo, jak divadlo učit, jakým způsobem ho přiblížit dětem. No a chuť vykonávat profesi divadelního učitele mě zanedlouho zavedla do Ústí a posléze do Chocně. Učení je úplně něco jiného než hraní. V roli učitele musím myslet na všechny složky divadla (režie, dramaturgie, scénografie, hudba, herectví… atd.). 

Jako herec jsem se musel zaměřit jen na sebe a na svůj herecký projev, ale na učení mě baví předávání zkušeností. Mám velikou radost z různých úspěchů mých žáků, a to nejen uměleckých, ale i osobních. Rád pozoruji u dětí stejnou zapálenost do divadla, jakou jsem měl kdysi já. A pokud vidím, že děti „chtějí“ dokážeme společně vytvořit zajímavá a divácky úspěšná představení. Být hercem není jednoduché, ale stojí to za to. To říkám zcela upřímně.