Hudba je něco zvláštního, něco, co mi přináší svobodu, pocit, že někam patřím. Hudba dokáže rozesmát, rozplakat, uklidnit i utišit bolest. Hudbou se dá vyjádřit mnohé, té řeči však rozumí jen Ti, kdo se hudbu naučí poslouchat. Sama jsem absolventskou Konzervatoře Pardubice (zpěv) a Hudební vědy na Masarykově univerzitě v Brně. Za důležité ale také považuji své studium na Gymnáziu ve Vysokém Mýtě, které mi pomohlo rozvinout i všeobecné a logické myšlení. 

Pro některé učitele je možná snem mít seznam žáků, kteří úspěšně složili zkoušky na některou z vyšších hudebních škol, pro mě je mnohem důležitější, aby se moji žáci naučili vnímat hudbu nejen ušima, ale také srdcem. Nepovažuji učitelství za povolání, ale za poslání.

Hudba je pro mě životní styl. Prostředí, ve kterém nezáleží na tom, jak kdo vypadá, ale kde promlouvají skrze bezmeznou paletu tónů životní příběhy jednotlivců. Svobodu, kterou mi hudba přináší, nelze za nic na světě vyměnit. Zpěv je mým prostředkem jak lidem předávat emoce, protože je to zároveň nejčistší odraz mojí osobnosti. Proto se v něm i nadále vzdělávám na Konzervatoři Pardubice, abych mohl učit a objevovat nové způsoby, kterými mohu toto umění předávat dál.

Při výuce sleduji vývoj každého človíčka, který se mi dostane pod ruce. Krásou v tomto oboru pro mě jsou jednotlivé příběhy dětí, které jsou naprosto odlišné - každý se posouvá svým vlastním tempem a každý má jedinečný hlas, na kterém se musí pracovat vždy trochu jinak.

Se základní uměleckou školou jsem spojena již od svého útlého dětství, kdy mi velmi přirostla k srdci. V tu dobu se stalo mým snem zůstat její součástí i v dospělém životě. Což se mi splnilo, patřím do pedagogického sboru této školy, kde vyučuji hudební nauku, zobcové i příčné flétny a sborový zpěv.

Baví mě s žáky vymýšlet stále nové hudební zážitky. Každé dítě je jedinečné a přináší mi do učení nové zkušenosti a poznatky. Mám obrovskou radost z toho, když vidím, jak se žáci zdokonalují a hudebně posouvají, když je hudba baví a stává se nedílnou součástí jejich životů.

Mám ráda zdánlivě nesplnitelné mise. Učit zábavně takový předmět, jako je hudební nauka, se může zdát stejně snadné, jako učit děti s nadšením chodit k zubaři. Ale věřte nebo ne, jde to. Po gymnáziu jsem vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze - obor sbormistrovství a hudební výchova pro 2. a 3. stupeň. Díky tomu jsem poznala, jak hlubokou a velkou historii má hudební vzdělávání v českých zemích. 

Z předchozích dvaceti let výuky vím, že po seznámení s nejzákladnějšími pojmy hudební teorie se pomalu začínají otevírat vrátka do propojování teorie se zvuky a nakonec se žákům otevírá nekonečně široký obzor hudby, kde si díky hudební teorii (coby kompasu) dokážou poradit v různých hudebních směrech a zároveň v mnoha klíčových situacích. Ta společná cesta s mými žáky, kteří přichází coby novopečení prvňáci a loučí se se mnou coby stejně vysocí a zdatní protivníci v názorech, mě moc baví a naplňuje.