Tanec miluji už od útlého dětství. Bez pohybu si svůj život nedokážu představit. Vždy mně přinášel pocity štěstí a radosti. Je to nejlepší prostředek, jakým mohu své pocity a nálady vyjádřit. Když tančím, dokáže mě můj pohyb něčím překvapit a přinést mi do života nový prožitek. Vždy byl můj sen tančit a tomuto umění učit jiné. Můj sen se splnil díky studiu taneční konzervatoře Duncan Centre Praha a Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.

Baví mě pozorovat své žáky, jak tanečně, pohybově, ale hlavně myšlenkově rostou. Myslím, že úplně největší odměna pro učitele je, když vidí, jak jeho výuka děti baví a jak se hodinu od hodiny zlepšují. Prostě, že to, co dělá, má opravdové výsledky.

Tanec je mým životním přítelem a průvodcem. Když tančím, jsem v proudu, v přítomném okamžiku, zažívám chvíle uvolnění a radosti z pohybu. Nezáleží na tom, jestli tančím na jevišti, na koncertě, na zábavě, nebo třeba v kuchyni. Forma tance se sice mění, vnitřní naplnění ale zůstává. Proto tanec tolik miluji. Nabízí prostor k sebevyjádření, uvolňuje naše emoce, léčí duši i tělo. Učí nás o sebe pečovat, poznávat a překonávat zdánlivé limity, poslouchat hlas těla, jeho impulsy a potřeby. 

Baví mě, když se společně s dětmi dostaneme na stejnou vlnu, tvoříme, hrajeme si a poznáváme se. To, že mohu být jejich průvodcem na cestě k vědomému pohybu, pomoci jim zabydlet se ve vlastním těle. Společná cesta, na které se vzájemně inspirujeme a učíme jeden od druhého. 

V tanci hledám spojení, přítomnost, svobodu, řád, radost, tvořivost, humor, disciplínu, klid, divokost, cestu od místa k místu, sdílení, sebe. Občas tam něco z toho i najdu. Tancovat jsem začala tady v ZUŠ, později jsem studovala na taneční konzervatoři Duncan centre. V současnosti studuji vysokou školu v oboru sociální práce.

Ráda učím a ráda se učím od svých žáků. Naplňuje mě objevovaní způsobů a řešení. Na každé hodině mě něco překvapí a inspiruje.