Pavel Málek

Hudba je pro mě droga. Dostal jsem se k ní až v 6. třídě. Chtěl jsem hrát na kytaru, ale pan učitel měl plno a zakládal v ZUŠ dechový orchestr, tak mě dal trubku a ta už mi zůstala. Když jsem se rozhodoval, kam na školu, měl jsem podanou přihlášku na kuchaře a na konzervatoř. Dopadla konzervatoř a o mé budoucnosti bylo rozhodnuto. Pan učitel mi řekl, že se s muzikou podívám po světě, a měl pravdu. Hudba mě pořád baví a čas do ní vložený se určitě vyplatil! 

Nejdříve jsem se hudbě věnoval jako aktivní hráč. Postupem času mě začalo lákat svoje poznatky a zkušenosti předávat dalším lidem a dokázat si, že bych uměl někoho naučit hrát na nástroj tak, jak to učili moji učitelé mě. Mám rád práci s lidmi a hlavně s dětmi, proto jsem začal učit v ZUŠ. Tato práce mě obohacuje, protože úspěchy mých dětí jsou i moje úspěchy. Od žáků se učím i já sám - hlavně trpělivosti a porozumění jejich problémům, které nejsou jenom hudebního rázu. Snažím se ze svých žáků vychovat dobré lidi a kumštýře, protože hudba je také řemeslo!